Naplňování systému TRITIUS: Benito Arias Montano

Kvalifikační práce Poznámky k metodice naplňování systému Tritius

Projekt NÚ ( NAKI DF12PO10VV024 – 2012/2015, MKO / DF). Tisky 16. století v zámeckých knihovnách České republiky.

1

Kvalifikační práce Jednoletý kurz památkové péče Národní památkový ústav – ÚPS Praha

Projekt NPÚ (NAKI DF12P010VV024 – 2012/2015, MK0/DF)

Tisky 16. století v zámeckých knihovnách České republiky Poznámky k metodice naplňování systému TRITIUS

Mgr. Eduard Neupauer, Ph.D.1 (Státní zámek Kynžvart – NPÚ ÚPS Praha)

2014

Obsah

Úvodem / (Cíle projektu a dosavadní odborné zpracováni látky) || Tisky 16. století / (Základní teze – metodologie – obecná charakteristika) || Problémové okruhy naplňování systému Tritius || Závěrečné zhodnocení

1

Autor (roč. 1976) pracuje jako Kurátor sbírkových a mobiliárních fondů státního zámku Kynžvart.

2

Úvodem (Cíle projektu a dosavadní odborné zpracováni látky)

„Latinský Nový zákon pana Bezy vůbec nikde nenalézám, všechny exempláře jsou totiž rozprodány. Chceš-li řecko-latinský, vynasnažím se, abys ho dostal co nejdřív. Dej mi laskavě vědět, mám-li Ti poslat onen v osmerce, nebo ve vydání fóliovém, které vyšlo znovu přehlédnuté a s poznámkami… / V Ženevě 24. Května 1583.“ Z dopisu Karla Staršího ze Žerotína Janu Jakubu Gryneovi2

Tématem předkládané kvalifikační práce v kontextu „Jednoletého kurzu památkové péče NPÚ“ jsou autorovi zkušenosti s odborným soupisem tisků 16. století na Státním zámku Kynžvart, potažmo na dalších objektech NPÚ v Západočeském kraji. V roce 2013 se autor intenzivně zapojil (a pracuje na grantu podnes) do soupisu tisků 16. století na Státních zámcích a objektech NPÚ: Kynžvart, Plasy, Manětín a Kozel. Předkládané desideratum se zaměřuje na problematické okruhy činnosti s akcentem na formální problémy spojené se samotným odborným zpracováváním látky. Předně je cílem předkládaného projektu řešeného v rámci programu NAKI na NPÚ: „Provést výzkum zámeckých knihovních fondů 16. století s cílem vytvořit výsledky využitelné pro uchování, prezentaci a edukaci v oblasti historických knihovních fondů 1) Analýza a modifikace stávajících knihovnických a knihovědných metod a jejich aplikace pro systematické poznání a vyhodnocení tištěné produkce 16. století ve fondech zámeckých knihoven ČR Provést důkladný rozbor a vyhodnocení vymezené části zámeckých fondů z hlediska jejich historického vývoje s maximálním akcentem na problematiku jejich provenience Interpretovat tematické zaměření fondu ve vztahu k osobnostem, které se podílely na jejich budování a růstu. Nalézt vztah mezi společenským postavením, osobními zájmy a potřebami předních představitelů české i zahraniční šlechty, podílející se na vzniku jednotlivých knihoven; Vyhodnotit fondy z hlediska knihovědného, jazykového a typografického. Zpracovat a ověřit certifikovanou Metodiku tvorby rozšířeného bibliografického popisu starých tisků s aplikací zásad FRBR. Zpracovat a ověřit certifikovanou Metodiku zpracování knihovních fondů a sbírek s důrazem na jejich chronologický a administrativní vývoj a propojení s jednotkami, které ho tvoří. Zpracovat a ověřit certifikovanou Metodiku tvorby rozšířeného záznamu národních autorit s aplikaci zásad modelů FRAD a FRSAD. 2) Zpracování a ověření certifikované Metodiky preventivní péče o historické knihovní fondy ve specifických podmínkách NPÚ. 3) Výsledky zpracování a analýzy použít pro prezentaci fondů zámeckých knihoven, kde se pozornost soustředí kromě klasických metod i na nové metody a formy zpřístupnění. Zpřístupnění webového portálu fondů zámeckých knihoven s důrazem na tisky 16. století. Zpřístupnění unikátních tisků, existujících pouze ve fondech zámeckých knihoven, celosvětové badatelské veřejnosti prostřednictvím projektu Národní digitální knihovny. Vydání analytické studie. Návrh úpravy prohlídkových tras zámeckých knihoven.“ Tolik základní charakteristika a cíle grantu. První zevrubnější analýzu - v kontextu grantu - zámecké knihovny Kynžvart autor provedl v stati publikované v rámci konference pořádané na Prešovské univerzitě v Prešově (Slovenská republika): Z dejín šľachtických knižníc na Slovensku I. (ed. Marcela

2

Karel Starší ze Žerotína. Z korespondence. Přel. Noemi Rejchrtová. Odeon, Praha 1982, s. 45 (l. č. 5).

3 Domenová).3 A později v rozšířené podobě v časopise Katedry filosofie Filosofické fakulty ZČU Plzeň: Kuděj. Časopis pro kulturní dějiny 2013/2 v stati: Knihovna státního zámku Kynžvart v historických souvislostech. Studie k rukopisnému a knižnímu fondu zámecké knihovny.4 Zde jsem publikoval první výsledky práce v rámci zhodnocení historické knihovny SZ Kynžvart. Komplexně pojatou metodiku k práci na grantu v programu Tritius vypracoval p. Dr. Pavel Hájek (NPÚ ÚPS České Budějice).5 Rok po sestavování základních katalogů rukopisů v státních zámeckých knihovnách v rámci projektu „bibliografie Slovenské knihovny“ (projekt řídil dr. Josef Strnadel) vypracoval v roce 1977 konkrétní, úzce specifický katalog „rossik“ ve kterém zahrnul i palácové a zámecké knihovny Doc. Jiří Sládek. 6 Jeho katalog je avšak úzce specifikovaný, podnes neztratil nic na své hodnotě a vhodně doplňuje bádání.7 Samotná idea soupisu tisků 16. století se objevuje v osmdesátých létech minulého století. Dr. Petr Mašek v roce 1988 publikoval stať „Zahájení soupisu tisků 16. století v zámeckých knihovnách v Čechách a na Moravě“ kde pozoruje, že „tradičně nejcennější součástí historických knižních sbírek a prvořadým objektem tištěných katalogů jsou rukopisy… Druhým nejcennějším souborem v historických knihovnách jsou prvotisky8… Po rukopisech a prvotiscích následuji logicky tisky 16. století. Zatímco počet zpracovávaných prvotisků byl, ovšem jen relativně, nízký a jejich vyhledávání v jednotlivých fondech poměrně snadné, neboť jim byla věnována zvláštní pozornost již při reinstalacích a prvotních soupisech zámeckých knihoven, počet tisků 16. století je mnohonásobně vyšší a jejich vyhledávání nepoměrně problematičtější. Lokální katalogy, které mají zámecké knihovny k dispozici, vznikaly v průběhu 50. – 70. let, zejména v letech 1975 – 1976, jejich odborná úroveň je různá a kvalita kolísá podle odborné erudice zpracovatele. První fáze excerpce tisků 16. století ze zámeckých fondů musela proběhnout na základě těchto katalogů. Vedle tisků jednoznačně datovaných byly excerpovány i tisky nedatované, respektive ty nedatované tisky, u kterých datace do 16. století nebyla díky jménu autora nebo jiným identifikačním znakům jednoznačně vyloučena. Z celkového počtu 1 600 000 svazků uložených ve více než 300 zámeckých bylo vybráno okolo 7 600 signatur datovaných do 16. století a přes 3 330 signatur tisků nedatovaných. Vzhledem k tomu, … že pravděpodobný počet tisků přesáhne 10 000,

3

V elektronické podobě publikované na stránkách FF Prešovské univerzity v Prešově - zde: http://www.pulib.sk/web/kniznica/elpub/dokument/Domenova1 4

Neupauer, E. Knihovna státního zámku Kynžvart v historických souvislostech. Studie k rukopisnému a knižnímu fondu zámecké knihovny. In. Kuděj. Časopis pro kulturní dějiny 2013 / 2, s. 98 – 108. Zde kompletní bibliografie věnovaná sledovanému tématu k historii knihovny SZ Kynžvart. 5

Metodika byla vypracovaná s finanční podporou projektu institucionálních věd výzkumu: „Výzkum, dokumentace a prezentace movitého kulturního dědictví“. Autorem metodiky tisků 16. století je Dr. P. Hájek. NPÚ – listopad 2012, metodika je průběžně doplňovaná. 6

Sládek, J. Rossika 16. – 18. století v zámeckých a palácových knihovnách v Čechách a na Moravě. Státní knihovny ČSR – Slovanská knihovna, Praha 1977. 7

Podobně úzce zaměřený katalog zpracoval Bartl, Z. Erasmovské tisky 16. století ve fondech Knihovny Národního muzea. In: Miscellanea oddělení rukopisů a vzácných tisků, 4/2, Národní muzeum, Praha 1988, s. 259-289. 8

Katalog prvotisků zámeckých knihoven byl dokončen včetně rejstříků v roce 1987 a postupně byl publikován ve Sborníku Národního muzea v Praze, řada C (Literární). Je zde uvedeno 1009 bibliografických jednotek. Viz: SNM, sv. XXXIII, 1988, 3-4; SNM, sv. XXXIV, 1989, 1-4; SNM, sv. XXXV, 1990, 1-2/3-4.

4 byla chystaná práce rozdělena na dvě etapy… Soupis bude rozdělen chronologicky a dělící čárou je polovina století, tj. prvním dílem soupisu budou tisky z let 1501 – 1550. …“9 Uvedená čísla jsou přirozeně zběžná a vzhledem ke stále objevovaným konvolutům se mění.10 Soupis paleotypů kolektivem odborníků NM byl pod vedením Jitky Šimákové a Jaroslava Vrchotky publikován v roce 2001.11 Předkládaná práce kromě zevrubných charakteristik tisků 16. století a knihovnického programu Tritius se zaměřuje na problematické okruhy popsané v jednotlivých intuicích.

9

Mašek, P. „Zahájení soupisu tisků 16. století v zámeckých knihovnách v Čechách a na Moravě“. In: Miscellanea oddělení rukopisů a vzácných tisků 5, Státní knihovna ČSR: Praha 1988, s. 166 – 168. 10

Sám autor práce rozšířil stávající bibliografické záznamy k tiskům 16. století na SZ Kozel z původních 54 na 84 nálezem několika konvolutů. 11

Šimáková, J. – Vrchotka, J. Katalog prvotisků Knihovny Národního muzea v Praze a zámeckých a hradních knihoven v české republice. KLP – Praha 2001.

5

Tisky 16. století (Základní teze – metodologie – obecná charakteristika)

Pobělohorská doba (17. stol.) a následná třicetiletá válka představují významný mezník jak ve vývoji klášterních knihoven, tak vzhledem k faktu že se v Čechách a na Moravě usazuje nová šlechta knihoven zámeckých. I když je „růst (zámeckých) knihoven do značné míry individuální, podléhá vnitřním okolnostem doby a zájmu.“12 Převážná část zámeckých knihoven v kontextu jejich vývoje za dalších 300 let je obsahově z doby barokní, i když Kynžvart, jenž patří mezi nejvýznamnější, byl vybaven mobiliářem z doby empíru (podobně zámek Rájec nad Svitavou). Celkově vývoj do století devatenáctého sleduje u jednotlivých zámeckých knihovních celků přehledně kol autorů pod vedením Jiřího Cejpka v dobře známých „Dějinách knihoven a knihovnictví“13 V rámci obecné charakteristiky Pravoslav Kneidl vhodně resumuje: „Zámecké knihovny … Jako celek jsou dokumentem své doby, její společenské a kulturní úrovně; v těch svých jednotlivých dílech, která překonala svou dobu pro smělost svých myšlenek, pro krásu vět a veršů či pro dokonalost a přesnost vědeckého myšlení … ale nejen tím, žijí též dílem svých tiskařů, ilustrátorů, dřevorytců a knihařů, kteří jim dali krásný vzhled, žijí konečně i dílem všech těch známých i neznámých knihovníků, kteří do jejich řad vnášeli řád a pořádek.“14 Konečně již Bohumír Lifka při kardinální limitaci základní koncepce správy zámeckých knihoven pod Národním muzeem vycházel ze zásady individuality každého knižního celku jakožto dokumentu své doby a kulturního rozhledu majitelů.15 Základní (lépe elementární) bibliografické zhodnocení zámecké knihovny SZ Kynžvart s relevantními odkazy jsem provedl v již zmiňované stati, kde shrnuji rovněž důležitější bibliografické relevantní odkazy a statě, jejž se knihovně odborně věnují následovně: „Mezi nejcennější zámecké knihovní fondy, co se týče rozsahu, kvality a obsahu zastoupení vědních oborů, počtu rukopisů a paleotypů, patří v České republice bezpochyby knihovna Státního zámku Kynžvart: šlechtická knihovna rakouského kancléře Klementa Václava Lothara Metternicha (1773 – 1859)16. Knihovna s počtem víc než 37 000 svazků obsahuje ojedinělou sbírku cenných děl v časovém horizontu od devátého do dvacátého století. Genealogii sbírkového fondu bylo věnováno mnoho pozornosti ze strany odborné veřejnosti. Již v roce 1958 zpracoval celkovou charakteristiku

12

Cejpek, J. a kol. Dějiny knihoven a knihovnictví. Nakladatelství Karolinum – UK Praha, Praha 2008, s.

134. 13

Ibidem. Knihovna zámku Kynžvart zde na s. 156.

14

Kneidl, P. Zámecké knihovny. In: Knihovna Národního musea, NM, Praha 1959, s. 125. Zde rovněž samostatně knihovny zámku Kynžvart na s. 136-137. 15

Víc In. Šimáková, J. Prvotisky zámeckých a hradních knihoven v České republice. In: Šimáková, J. – Vrchotka, J. a kol. Katalog prvotisků Knihovny Národního muzea v Praze a zámeckých a hradních knihoven v České republice. KLP, Praha 2001, s. xviii – xxvi. Zde rovněž bohatá bibliografie věnovaná vesměs inkunábulím. 16

Od r. 1816 vévoda Duca di Portella (Royal Decree of King of Two Sicily – 1.8.1818).

6 v kontextuálním rámci genealogie rodu Metternichů a jejich působení v Čechách dr. Ladislav Fuks.17 Samotné knihovně věnoval obsáhlejší desiderata B. Lifka v r. 195318 a nověji Petr Mašek v r. 199319. Pro fond rukopisů zůstává nadále sine qua non dílo Františka Čády20, které, byť pochází z r. 1965, nebylo podnes aktualizováno a Čádův soupis manuskriptů představuje tak podnes jedinou spolehlivou pomůcku pro badatele u nás i v zahraničí. V současnosti již máme díky úsilí mnoha odborníků celkem jasnou představu o vzniku a vývoji knižního fondu zámku Kynžvart. Prvotiskům věnovala pozornost J. Šimáková21 a svozové zámecké knihovně Planá, která je dnes součástí fondu Kynžvart, H. Turková22. Z prostého důvodu již exitujícího zpracování vývoje knižního fondu Státního zámku Kynžvart se budu historickým kontextuálním souvislostem vzniku jednotlivých součástí fondu zabývat v předkládané studii latentněji a jejím kruciálním bodem bude samotný obsah fondu s akcentem na ojedinělé součásti fondu rukopisů a ojedinělá knižní vydání. Samotná knihovna je rozdělena do několika sekcí dle doby vzniku a tvoří samostatné knižní fondy, které se liší jak po stránce historiografické, tak po obsahové. Pro úplnost tedy dodejme její základní rozvrstvení v rámci časové posloupnosti vzniku knižního fondu dle základních vrstev23: a) Nejstarší a kmenovou sbírkou knižní jest knihovna Kancléřova,24 jež obsahuje na 148 rukopisů25, 145 prvotisků a 561 tisků ze století šestnáctého (společně s tisky ze století sedmnáctého a dvacátého jde o 21 400 knižních jednotek). Obsahuje rovněž rukopisnou pozůstalost prvního kustoda muzejních26 sbírek zámku Kynžvart Karla Hussa27 a průběžně byla doplňována až do počátku 20. století. Tvoří po stránce obsahové nejobsáhlejší a rovněž nejvzácnější fond.

17

Fuks, Ladislav. Zámek Kynžvart – historie a přítomnost. Krajské nakladatelství: Karlovy Vary 1958. Preciznější studií avšak zůstává nadále: Lifka, B. Státní zámek Kynžvart – zámecká knihovna v Kynžvartě. STN: Praha 1953. 18

Lifka, B. Státní zámek Kynžvart – zámecká knihovna v Kynžvartě. STN: Praha 1953.

19

Mašek, Petr. Knižní sbírky na zámku Kynžvart. (Sborník západočeského muzea v Plzni – Historie XII.) Západočeské muzeum v Plzni: Plzeň 1993. 20

Čáda, František. Rukopisy Státního zámku v Kynžvartě. Nakladatelství ČSAV: Praha 1965.

21

Šimáková, Jitka. Prvotisky zámecké knihovny v Kynžvartě. In: Sborník národního muzea v Praze (Řada C – Literární historie) sv. XXXI / č. 3 – 4. Národní muzeum: Praha 1986, s. 171 – 182. 22

Turková, Helga. Svozová zámecká knihovna Planá. In: Sborník národního muzea v Praze (Řada C – Literární historie) sv. XXXI / č. 3 – 4. Národní muzeum: Praha 1986, s. 243 – 266. 23

První spolehlivý katalog knihovny sepsal Henricus Schiele: „Catalogus bibliothecae Metternichianae. Digessit Henricus Schiel.“ – Auctores: T. 1. (A-D) – T. 2. (E-K) – T. 3. (L – Q) – T. 4. (R-Z): 1845; Index rerum: T 1. (A-D) – T. 2. (E-K) – T. 3. (L-Q) – T. 4. (R-Z): 1853. Benediktin profesor Paul Rath (1807 – 1887) doplnil inventární záznamy Schieleho o mapy, plány a prvotisky v „Incunabeln in der Königswarter Schloss Bibliothek“ (signatura 27 C 15). V r. 1870 vzniká také katalog Karla Hemerleina jenž zachycuje předně tisky devatenáctého století: „Katalog der Fürstlich Metternichśchen Handbibliothek“. (signatura 27 C 17). 24

Pod Kancléřovou knihovnou rozumíme první sjednocený knižní katalogizovaný a systematicky doplňovaný knižní celek a to kancléřem Klementem Václavem Nepomukem Lotharem von MetternichWinneburg (15. 05. 1773 – 11. 06. 1859). 25 26

Rukopisy Ochsenahausenské získává knihovna v r. 1825.

Tzv. kynžvartské muzeum instalované na zámku bylo v provozu již od dob kancléře Metternicha a podnes je považováno odbornou veřejností v kontextu vzniku a vývoje fondů a v rámci muzejních sbírek v kontinentální Evropě za jedno z nejvýznamnějších. Příčinou tohoto je přirozeně pečlivá práce čtyř kustodů v této časové následnosti: Karl Huss – P. Joachim. Auer – J. Schiele a nakonec poslední kustod prof. P. Paul Rath.

7 b) Mladší je knihovna Richardova,28 jež obsahuje na 21 rukopisů a jeden tisk ze století šestnáctého (společně s dalšími tvoří fond cca. 6 200 knižních jednotek). Co se týče obsahu: převažují díla politologická, soudobá historiografická, genealogie a numismatické katalogy apod. c) Knihovna nejmladší29 obsahuje kolem 168 rukopisů a s většinovým fondem tisků století devatenáctého a dvacátého kolem 6000 jednotek. Průběžně doplňována rovněž během 20. století. Po stránce obsahové převažují díla rázu filosofického (noetika a logika), díla regionalistického charakteru (západočeský lázeňský trojúhelník) a soudobé historiografie. V kontextu posledních akvizic kněžny Vasilčikové byla tato část knihovny obohacena o díla emigrantská vydávána v exilu, v ruském a německém jazyce.“ Jak svozová (knihovna SZ Planá) tak domácí knihovna Kynžvartská (interiérová) jsou zabezpečeny dnes již klasickým způsobem a jsou až na vzácnější výjimky součástím prohlídkové trasy. Na zámku je dle možností zachován původní stav (restaurován v dobovém stylu). Knihy jsou zabezpečeny svázáním po deseti kusech silikonovým vláknem.30 Na rozdíl od inkunábulí, nebyl prozatím fond tisků 16. století (a paleotypů)31 zámeckých knihoven zahrnout do jednotného bibliografického popisu, resp. katalogu, kromě katalogů provinčních, které zpracovávali zaměstnanci oddělení zámeckých knihoven Národního muzea v Praze. Provenience paleotypů a tisků zámecké knihovny Kynžvart je různorodá, nicméně velkou část tvoří humanistická próza a díla renesančních myslitelů, jenž pocházejí vesměs z knihovny Ochsenhausenské, což dokládá i vlídnost a zájem benediktínského řádu o studium předně italských humanistů (a nejen italských). Mezi díly vydanými do r. 1550 se kromě Dürera, A. (3x) objevují díla M. Ficina32 (7 D 23), Desideria Erasma Rotterdamského33, Sebastiana Branta (20 J 16), Petrarky (20 G 26),

27

Karl Huss (1761 / Most – 1838 / Kynžvart): kustod a doživotní správce zámeckého muzea na doporučení J. W. Goetha; původním povoláním kat. Nověji k osobnosti Karla Hussa viz monografii Hazela Rosenstraucha. Karl Huss, der empfindsame Henker. Eine böhmische Miniatur. Berlin: Matthes & Seitz 2012. 28

Pod tzv. Richardovou knihovnou myslíme samostatný knižní fond kancléřova syna: Richarda Klimenta Josefa Lothara Hermanna Metternich-Sándor von Winneburg (07. 01. 1829 – 01. 03. 1895), který byl vychováván slavným rakouským spisovatelem Adalbertem Stifterem a od roku 1859 zastával funkci rakouského velvyslance na dvoře francouzského krále Napoleona III v Paříži. 29

Nejmladší knihovnou rozumíme poslední systematicky doplňovaný samostatný knižní celek tvořen jednak nákupem a dary, jednak pozůstává v základu z osobních knihoven posledních majitelů zámku Kynžvart, konkrétně: Klimenta Václava Lothara Michala Félixe (Richarda) von Metternich-Winneburg (09. 02. 1869 – 13. 05. 1930) a jeho syna Pavla Alfonse Klimenta Lothara Filipa Neri Félixe Nikoméda von Metternich-Winneburg (26. 05. 1917 – 21. 09. 1992) a Pavlovy manželky kněžny Tatiany Ilarionovny Vasilčikové roz. Viazemské (01. 01. 1915 – 26. 07. 2006). 30

Zabezpečení odpovídá všem požadavkům, jak je publikoval Pravoslav Kneidl. Kap. Knihovny. In: Péče o památkové interiéry a jednotlivé druhy památkového mobiliáře. (Příručka pro správce státních hradů a zámků a všechny pracovníky odpovídající za stav uložení movitého památkového inventáře. SUP a OP Praha 1963, s. 6671. 31 V mnoha případech jsou termíny inkunábule a paleotyp synonyma užívané jakožto terminus technikus pro staré tisky (do r. 1500) nicméně správněji by inkunábule označovali tisky vzniklé od r. 1440 – 1500, a paleotyp pak tisky od r. 1501 – 1550: tak dlí Kopecký, M. Úvod do studia staročeských rukopisů a tisků. SPN, Praha 1978, s. 51. Znamená to tedy, že v našem případě patří paleotypy k většímu celku obecně tisků 16. století. 32

Marsilio Ficino (1433 – 1499). Italský humanista, novoplatonik. Pořídil překlad Platóna s komentáři, komentovaný překlad Plotína a pozdějších novoplatoniků, překlad Corpus Hermeticum a jin. V poznámkách se věnuji jenom méně známým, zato avšak důležitým učencům renesančního humanismu.

8 G. G. Pontana34 (20 H 2: opera omnia, Benátky 1518–1519), J. Reuchlina (20 H 18), Pietra Bemba35 (19 F 7) či několikrát Angela Politiana36 (20 B 9, Basilej 1522, 14 K 4: ibidem), F. Melanchtona (20 B 19), vydání Pico della Miradoly (z r. 1504 a 1507; 15 E 6, 15 E 10), Řehoře Trapezuntského 37 (Geórgos Trapezuntus 18 F 2, Basilej 1522) a dalších. I pozdější tisky do r. 1600 a konvoluty obsahují především humanisticky zaměřena díla různé kvality a charakteru. Vzácností převažuji tisky italské (Aldus Manutius)38 a německé, v menší míře jsou zastoupené tisky francouzské, nejméně je tisků bohemikálních. Z pozdějších tisků XVI. století nutno vzpomenout několik tisků Desideria Erasma (14 B 19), Justa Lipsia39 (11 B 15), G. G. Plethóna40 (20 B 20), Agrippu z Nettesheimu41 (Opera omnia I, II: 20 K 2), J. Bodina42 (24 D 24) a dalších. Po stránce formální je na škodu věci, že se u Kynžvartských tisků zachovalo velice málo v původních vazbách, a patrně víc než 90% jich bylo převázáno již v Ochsenhausenu. Větší množství pergamenových vazeb je tudíž nenávratně ztraceno. Jedno z mála výjimek je tisk 7 H 23: konvolut prací H. Brunschviga o destilování kapalin jenž pochází z první poloviny 16. století. Typograficky převažují tisky na vysoké úrovni, jak německé, tak přirozeně především italské provenience přičemž 33

Desiderius Erasmus (1466/1469 – 1536). Holandský humanista, překladatel a komentátor. Připravil k tisku Nový Zákon v řečtině a latině, patristické a klasické texty. 34

Giovanni Gioviano Pontano (+ 1503) vedl neapolskou akademii zaměřenou na římský odkaz rétorský, etický etc. Jeho dílo De principe věnované kalábrijskému vévodovi Alfonsovi II. vyšlo v anglickém překladu In: Cambridge Translation of Renaissance Philosophical Texts, sv. II (ed. J. Kray). Cambridge 1997. 35

Pietro Bembo (1470 -1547). Přední teoretik tvorby v lidových jazycích (mimochodem objevuje se rovnež v Castiglionově klasickém Dvořanovi), benátský humanista a jistou dobu sekretář papeže Lva X. (zabránil mimochodem jako sekretář odvolání Pomponazziho z boloňské profesury); v l. 1511 – 1512 vedl polemiku s Pico della Mirandolou (Gianfrancesco) ohledně napodobování klasických autorů. Od r. 1530 benátský historiograf, 1539 kardinálem. In: SLS (SLS = Slovník latinských spisovatelů, ed. Kuťáková, E – Vidmanová, A. a 2 kol, Leda, Praha 2004 ), s. 134. 36

Angelo Poliziano / Angelus Ambroginus Politianus (1454 – 1494). Překladatel Aristotela a poeta, metodolog klasické filologie. Jeho práce napomohly etablování filologického přístupu k filosofickým textům. 37

Geórgios z Trebizondu (cca. 1440). Autor tradičního kompendia aristotelské logiky, řecký učenec a komentátor Aristotela. Tento silný (anti) platonik (na rozdíl od současníka kardinála Bessariona) patří k intelektuální byzantské emigraci. 38

Aldus Manutius založil kolem roku 1500 Benátskou akademii, která měla za cíl přispět k výuce a šíření helénského ducha a literatury, k vydávání řecké literatury a vzdělanosti (písemnictví). Přičiněním Manutia takto spatřilo světlo světa první kritické Editio princeps vydání Aristotelových spisů v řečtině, jež vyšlo tiskem v l. 1495 – 1498, čím se Manutius stal nejproslulejším odborným tiskařem celé renesance. Víc o filosofických edicích XVI. století v kontextu pojednává Luca Bianchi. Aristotelská tradice: kontinuita a prameny. In: Hankins, J. (ed.). Renesanční filosofie. Oikoumenh, Praha 2011, s. 72 – 101. 39

Justus Lipsius (1547 – 1606) snad největší exponent stoicismu, editor díla Seneky s komentáři a výkladem stoické etiky, snad nejerudovanějším jaký vznikl do konce antiky. Jinak proslulý klasický filolog a též rektor leydenské univerzity, v r. 1591 konvertoval ke katolictví. Zachovalo se několik dopisů, jenž mu adresoval Karel Starší ze Žerotína. In: Karel Starší ze Žerotína. Z korespondence. (Přel. N. Rejchrtová). Odeon, Praha 1982. 40

Geórgios Gemisthos Plethón (1360 – 1452), byzantský humanista a filosof, politický filosof, autor srovnání Platónovy a Aristotelovy filosofie. 41

Henricus Cornelius Agrippa /z Nettesheimu/ (1486 – 1535), německý filosof, voják, učitel, lékař a astrolog francouzské královny matky v Lyonu a v létech 1528 – 1530 knihovník a dějepisec Markéty Rakouské v Antverpách. Jeho díla nesou silný vliv lullismu, novoplatonismu, hermetismu a židovské mystiky (kabaly). 42

Jean Bodin, nejslavnější obhájce absolutismu XVI. století.

9 mnoho z nich je rovněž kolorovaných. Většina tisků je německé typografické provenience největším dílem jazykově latinské a pak německé. Jen něco málo je francouzských či italských. Obsahově se jedná převážně o kritická vydání antických autorů, pak církevních otců a díla matematická, astronomická aj43. Systematicky a velice pečlivě popsal tisky 16. století SZ Kynžvart P. Mašek.44 Samozřejmě hodnota literatury 16. století je nesporná a bylo ji věnováno nemálo odborných studií ohledně charakteru, měšťanské literární produkce, teologické produkce charakteru kritického, produkce pramenné aj. V Čechách právě urbární způsob života a mentality formovaly větší část literární produkce45. Jak poznamenává Jaroslav Kolár: „Kulturní horizont měšťanských čtenářů určoval také díla, která se pro ně tiskla. Tak vlastně tento měšťanský horizont osobitě spoluurčoval charakter a podobu literární produkce. Byl koneckonců rozhodující pro nově vznikající díla, ovlivňoval předpoklady pro recepci cizích děl a tím vším spoluurčoval i tiskařskou činnost… rozumí se samo sebou, že mezi kulturním horizontem čtenářů a literární produkcí fungovaly vzájemné vztahy: nic z toho obojího nebylo jen formans, nic nebylo jen formatum.“46 Myslím, že tato slova můžeme vztáhnout spokojeně na evropský kontinentální prostor obecněji. Důležitost humanistických tisků konečně není potřeba zdůrazňovat. V kontextu dějin českých47 na tomto poli mnohé udělal již zmiňovaný Jaroslav Kolár.48 Přirozeně, jak ze strany sémiotiky, tak obecné lingvistiky je možné věnovat literární produkci 16. století u nás a v Evropě mnoho zajímavých a podnětných studií i nákladně pojatých monografií. Zde se samozřejmě nemohu pozastavovat nad analýzou literární geografie a mezidruhových společenství (kde by v našem případě spadal i mediterán) v kontextu obsahovém, autorském a tiskařském. Práce je věnovaná specifikám popisu tisků 16. století a to jen na vybraných problémech, nikoli zhodnocení dobové literární produkce, která v zámeckých knihovnách reprezentuje velice zajímavou vzorku evropského kulturního kontinentálního prostoru (mentality, vzorku čtenářské obce, individuálních zájmů šlechtických rodů, tiskařských dovedností, anonymních politických pamfletů, sbírek map a představ o geografii, vzorků úrovně exaktních věd a vědění a návratů ke kritickým edicím antické i orientální literatury). Výběr, rozsah a obsah děl tištěných v 16 století a rovněž rozmanitost a postupný vznik tiskařských spolků i soukromých (neboli královských) tiskáren je vskutku neobvyklý.

43

V době psaní této kvalifikační práce se připravuje s popisu tisků 16. století knihovny SZ Kozel a SZ Kynžvart výstava na zámku Kozel. 44

Mašek, P. Knižní sbírky na zámku Kynžvart. Sborník Západočeského muzea v Plzni, Historie XII. Plzeň 1994, s. 42 – 44. 45

Takto již za doby Rudolfa II. O čem svědčí i to málo co se zachovalo z císařské knihovny doby. Víc např. Purš, I. Zbytečné cennosti a cenné zbytečnosti? K povaze a osudu alchymistických rukopisů Rudolfa II. V majetku královny Kristýny a Isaaca Vossia; neboli: Veselá, L. Neznámý pramen k dějinám knihovny Becků z Leopoldsdorfu. Obě studie in: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků 20, 2008. Vzácné knihy jako švédská válečná kořist z třicetileté války. NK, Praha 2008. 46

Kolár, J. Literární horizont českého měšťanstva na přelomu 16. - 17. století. In: Kolár, J. Sondy. Marginálie k historickému myšlení o české literatuře. Atlantis, Brno 2007, s. 69. 47

V kontextu českého literárního prostoru se jeví být zajímavou synteticky pojatá monografická studie Viktora Viktory: Záblesky renesance. K projevům renesance v české literatuře se zřetelem k plzeňskému prostředí. ZČU, Plzeň 2002, 99 s. 48

Námatkově vybírám několik zajímavých studií: Kolár, J. O mezidruhových kontextech v české literatuře 16. – 17. století / Ze vztahů mezi lidovou, pololidovou a náročnou literaturou v 16. století / Jan Kochanowski, česká literatura 16. – 17. století / Komenského Labyrint ve vztahu k české literární produkci 16. století / etc. Vše In: Kolár, J. Návraty bez konce. Studie k starší české literatuře. Atlantis, Brno 1999.

10 Práce na popisu tisků 16. století se neobejde bez konzultací s dostupnými katalogy, jednak po internetu, jednak je možnost nahlédnout i do provinčních katalogů tištěných, což ale nezaručuje preciznost a spolehlivost. Mnohokrát jde spíše o věcnou konzultaci a ta z toho důvodu, že mnoho katalogů pozbývá foliace, paginace, a především složkování tisku. Nakonec další jemnosti jako jsou representanty, kustody, specifikum vazby (bordura, pergamen, polopergamen, spony etc.) v těchto katalozích rovněž nenajdeme. U některých se objevuje jak je již zvykem u odborné veřejnosti fonetický přepis titulní stránky (doplněn popřípadě explicitem, tj. kolofonem). Ponejvíce se využívají následující virtuálně dostupné katalogy: VD 16. Verzeichnis der im deutschen Sprachbereich erschienenen Drucke des 16. Jahrhunderts, což je konkrétní součástí multimediálního katalogizačního programu Bayerischen Staatsbibliothek. Práce na mnoha tiscích 16. století v kontextu plné digitalizace ještě nebyla ani zdaleka ukončena. Katalog nicméně poskytuje základní popis, bez složkování a některých důležitých momentů k popisu, nicméně je spolehlivý, obsáhlý a recipuje především německé tisky (resp. tisky vzniklé v germánském geopolitickém prostoru doby). Podobně mapuje tisky 16. století v Itálii program v rámci Istituto Centrale per il Catalogo Unico delle biblioteche italiane e per le informazioni bibliografiche – ICCU, konkrétněji Il Censimento nazionale delle edizioni italiane del XVI secolo (EDIT 16) a tisky francouzské v rámci databázového programu Le catalogue du Système Universitaire de Documentation, tj.: SUDOC. Obecněji se velice dobře vyhledává v katalogovém rozcestníku Karlsruhe Institute of Technology, a to ve verzi tzv.: KVK - Karlsruhe Virtual Catalog, který sumarizuje mnoho katalogu dalších zemí. Ohledně mnohých anonymních tisků, předně při zpracovávání knihovny SZ Kozel a to vlámského a francouzského provedení mi v mnohém napomohl u nás méně využívaný, ale za to velice zajímavý katalog University of St. Andrews, katalog USTC - Universal Short Title Catalogue, který napodiv uvádí i složkování!49

49

„The Universal Short Title Catalogue began with much more modest intentions. The original research project was a survey of French religious books, intended as a contribution to the study of the Reformation. But it proved impossible to make sense of French Protestantism without also creating a bibliography of Catholic books; then it seemed important to survey all French vernacular imprints, to establish how religious books fitted into the economy of print. It was only when this first project was nearing completion in 2007 that we conceived the more ambitious goal of extending our work on France to all of Europe.“ Z charakteristiky katalogu. Katalog zpracovává tisky od 16. století výše.

11

Problémové okruhy naplňování systému Tritius (Příklad Polygloty)

Zajímavým příkladem několikasvazkového tisku 16. století ze sbírek SZ Kynžvart je v evropském kontextu dílo dle obsahu, provedení, nákladovosti, tiskařské pečlivosti a dosahu v budoucnu velice ceněné a známé, a to editorský počin španělského humanisty, teologa a klasického filologa Benita Ariase Montany (Fregenal de la Sierra, 1527 - Sevilla, 1598), jenž byl králem Filipem II. ustanoven hlavním katalogizátorem knihovny v El Escorialu a hlavním editorem námi sledovaného díla: Polygloty (neboli jinak Polyglotní Bible).50 Vznik tohoto velkolepého podniku – tisku Polygloty, má velice zajímavou historii. Arias Montano, který vystudoval university v Seville (medicínu, filosofii a teologii) a následně v Alcalá de Henares (jazyky semitské a klasické), byl povolán svým mecenášem španělským králem Filipem II. především z důvodu uspořádání knih a rukopisných sbírek v královské knihovně51 a následně z důvodu realizace ikonografické výzdoby fasády kostela na Patio de los Reyes. Od roku 1577 byl pověřen katalogizací knih v knihovně svatého Vavřince v El Escorialu a kromě katalogu, sám Montano knihovnu obohatil o orientální kodexy (30 arabských a jeden hebrejský). Již v roce 1568 byl pověřen dozorem nad vydáním díla Biblia Políglota (špan.), kterou již ale dříve připravoval v Antverpách k vydání tiskař Ch. Plantinus. Spolupráce v Antverpách byla plodná a první nárys počítal s osmisvazkovým dílem s texty hebrejskými, aramejskými, řeckými, dvěma verzemi latiny (vulgáta a humanistická latina) a s Apparatem sepsaným samotným Montanem. Nicméně práce se brzy setkala s tvrdou kritikou papežské kurie i konzervativními teology v Španělsku (dokonce v Římě vznikla zvláštní komise, která měla práci prověřit). Z tohoto důvodu Arias Montano, seskupil kolem sebe speciální tým spolupracovníků, jenž je uveden v předmluvě k celému dílu. Přes všechny snahy se ale Polyglota uznání a schválení v r. 1572 nedočkala. Nicméně, Montano odjel obhajovat projekt před papežskou komisi 23. srpna 1572 a dosáhl alespoň prozatímního uznání a nakonec dílo mohlo u Plantina být vytištěné. Samotná Polyglota je dílem ohromným již erudicí všech zúčastněných filologů, teologů biblistů a geografů, kteří se na jejím vzniku podíleli, a kterými se A. Montano obklopil.52 Jednalo se o tyto významné muže své doby: bratři Fabriciové, Franz van Ravelingen, Johannes Harlemius, vlámský duchovní Andreas Masius (Maes) a později Fuentiduenas a Zúniga.

50

Nejnověji k postavě Filipa II. a jeho činnosti v kontextu rozvoje humanismu obecně v španělsku se vyjádřila ve své monografii Jana Černá. Očitá svědectví. Španělsko, Nový svět a změna vědeckého komunikačního paradigmatu. ZČU – Pavel Mervart, Praha 2012, 235 s. Škoda, že se autorka věnuje v monografii Montanovi jenom poskrovnu, nicméně je zajímavá její zmínka o „kabinetu kuriozit Benita Ariase Montany… kde byli k vidění… kompasy, glóby, astroláby, drahé kameny, živočichové a jejich části, různé plodiny, jejich kořeny, semena, vzácná dřeva, minerály …“ (s. 152). 51

Zajímavé je sledovat bohemikální tisky zmiňovaného období v knižních fondech Španělska. Víc Kašpar, O. Bohemika v historických knižních fondech Španělska, Portugalska a Mexika 15. – 18. století. Togga, Praha 2008. 52

Mnohem více o samotném autorovi a okolnostech vzniku Polyglotní Bible nalezneme v stati Fiřtová, I. Filip II. a Benito Arias Montano. Mecenášství a rozvoj španělského humanismu. In: Kuděj. Časopis pro kulturní dějiny. 2013 / 1 ZČU, Plzeň 2013, s. 49-62.

12 Polyglota sestává ze sedmi svazků, z kterých prvních pět představuje kritické několika jazyčné vydání Starého a Nového zákona, a poslední 2 jsou dílem samotného Ariase Montana s názvem Apparatus, nicméně i zde za přispění spolupracovníků ve vztahu předně k rejstříkům a slovníkům (řec. - lat. a jin.). Vlastnické vpisky na titulních stranách odkazují ke knihovně benediktinského kláštera v Ochsenhausenu, pak heraldické razítko knížat Metternichů, jinak na přídeští kromě historické signatury Kynžvartské najdeme i rukopisní vpisek klášterního bibliotékáře a to v rámci tematického ukotvení knihy (v našem případě. S. Biblia). Složkování všech svazků a primární odpovědnost v našem případě editora prvních 5 svazků (tedy Benita Ariase Montana) a autora posledních dvou není nikterak pro Tritius problematická. Tiskařem všech svazků je Christopher Plantinus v Antverpách a každý svazek je na titulní stránce uveden i tiskařským signetem (znakem):

První svazek kromě Pentateuchu (část Starého zákona) obsahuje přirozeně kromě úvodu od Montana s uvedením všech spolupracovníků i prolegomeny „na cestu“ španělského krále Filipa II., odobření papeže Řehoře XIII., krácený obsah všech dílů, privilegium císaře Maxmiliána, odobření k tisku od papežské komise, privilegium krále Galie – Karla IX. a krátký popis Christophera Plantina. Počátky každé kapitoly uvádí ornamentální první písmeno (rostlinné motivy) a tisk je dvousloupečný, tj.: ve dvou columnách per pagina. Stránky jsou paginované, s živými záhlavími, signaturami archů a kustodami.

13

I.

Protože úvodníky a většina col. v textu je latinská jakožto primární jazyk i vzhledem k titulní stránce by byla uvedena latina. Problémem systému je avšak výběr, protože latina úvodních kapitol, a autorských interpretací včetně většinového aparátu je latina humanistická, kdežto v samotném kritickém vydání je col. II., vždy latina čtvrtého století, dle překladu sv. Jeronýma, tj.: latina Vulgáty a col. III., (další pag.) latina 15/16. století, tj.: zase překlad biblického textu v humanistické latině. Tuto možnost Tritius avšak nemá ve výběru, kdežto co se týče col. IV. (vždy zrcadlová pag. / tj.: jedná se 4 col. na folio.) je zde uvedena řečtina, která je z výběru jakožto řečtina po r. 1453 (tzv. moderní) nebo starověká (do r. 1453). Jedná se ale o řečtinu koiné (κοινη), tj. řečtinu lidovou, do které byl přeložen Starý zákon (Septuaginta) a napsán původně Nový zákon (do III. stol. n. l.). Je tedy otázkou použití řečtiny v námi recipovaném díle. Z lidové řečtiny se ustanovuje řečtina moderní! Což je doložitelné nejenom lexikálně, ale především v kontextu gramatiky, kdežto za αρχαικα γλοσσα považujeme předně řečtinu používanou (i tiskařsky) při kritických edicích klasických autorit: Herodota, Aristotela, Platonica Opera Omnia a jin., a to i (-a předně) ve století šestnáctém. Celý problém komplikuje i to, že díla autorů byzantských se rovněž vyznačují jazykově zvláštním typem: řečtinou, jenž se později již vůbec nepoužívá, tzv. intelektuální – zvanou katarevusa. V této je tištěna encyklopedie Suda, díla Fótia (Bibiotheca), Th. Symokatta, velká sbírka byzantských historiků, Fysiologus a mnoho dalších. První col. I. prvních 5 svazků je uvedeno v hebrejském jazyce. Ve výběru Tritia hebrejština je nicméně velice volně použitelná. V případě Polygloty a mnoha dalších vydáních Biblí (kterými se 16. století jen hemží) se jedná o hebrejštinu biblickou, jenž je značně vzdálená tzv. ivritu, tj.: obecně používané hebrejštině soudobé. I zde by bylo vhodnější přesnější určení. Pátý svazek je věnován kritickému vydání Nového zákona a hned titulní list je v prvních řádcích nadepsán původním jazykem NZ, tj.: řecky Της καινης διαθηκης απαντα. A hned následně ve starověké syrštině (!) až pak latině. Dle zavedeného úzu a jazyka komentářů, úvodních epištol apod. přirozeně základním jazykem bude jazyk latinský (mimochodem zase v humanistickém provedení). I zde se zachovává 4 col. per fol., tj.: 2 col. per pag. Přičemž col. I. je v jazyce syrském, col. II. – latinsky psaná interpretace syrské verze; col. III. překlad latinský a poslední col. IV. text v původní řečtině, konkrétně koiné. Natož poznámky ve spodních částích každé stránky představují hebrejské ekvivalenty některých syrských a latinských idiomů. Klasická syrština jenž je užita v Polyglotě je literární jazyk prostoru Sýrie do cca. sedmého století, kdy se tato oblast v r. 611 dostala plně pod kontrolu Šacha Chosrova II. z dynastie sasanidovců.53 V současnosti se užívá v těchto oblastech arabština syrského dialektu,54 kdežto jazyk původní zvaný estrangelo55 je jazykem překladů Bible56 do syrského jazyka, ale rovněž jazykem překladů Aristotela,

53

Porovnej zastaralé, ale velice pečlivě zpracované dějiny těchto oblastí od Beljajeva. Беляев. Е. А. Арабъ, Ислам и арабский халифат в раннее средневековье. Академия наук СССР, Институт народов азии — Наука, Москва 1965. 54 Rozdíly jsou nejenom lexikální ale i syntaktické a dokonce v jistých momentech i grafematické. Víc v zaužívané gramatice v slovníku М. Елъ-Массарани — В. С. Сегаль. Арабско-русский словарь сырийского диалекта. Наука, Москва 1978. 55 Již klasické gramatiky představují: Gismondi, H. Linguae Syriacae grammatica et chrestomantia cum glossario scholis accomodata. Bejrút 1900; a starší ale velice dobrá gramatika Uhlemann, F. Grammatik der Syrischen Sprache mit vollständigen Paradigmen, Chrestomanthie und Wörterbuche. Berlin 1857. Estrangelo – jazyk syrských translatologů a vzdělanců na akademiích v Bejrútu, Damašku, Harránu či Nisibis (Ninive) – ‫ܖܣܬܪܐܢܓ ܖܠ ܧ‬

14 Platona a dalších klasiků řecké a helénské filosofie. Jazykový rozdíl je zde dost veliký, nicméně ani zde prozatím Tritius, který se neustále vyvíjí, nedokáže jasněji určit použité jazyky. Prvním větším problémem, který se tedy objevuje, je jasnější limitace jazykových rozhraní vybraných tisků 16 století. Nesmíme zapomenout jednak na množství vydání Bible, pak na mnoho kritických vydání původních klasických děl, dále na díla orientální provincie (kde jsou užívané i různé arabské dialekty) a nakonec na to, že humanističtí vzdělanci (Erasmus Roterrdamus, Angelo Poliziano a jin.) s oblibou citují klasická díla, někdy dokonce i s margináliemi v hebrejském či jiném jazyce. Na druhou stranu dává Tritius v polích pro poznámky autoru záznamu možnost osvětlit a specifikovat některé specifické nuansy včetně jazykových problémů.

II.

Druhým vážnějším problémem je relace obsahu a autority. Je častým jevem tisků 16. století, že se jedná o autora, jenž nepožívá dnes ani ve své době věhlasu, respektive, že samotné dílo je v posledku teologickým či filosofickým kompilátem, nicméně obsahuje prolegomenu od některého z význačných mužů doby – Pico de la Mirandoly, Erasma, Pietra Bemba a jin. Tyto autority jsou avšak natolik důležité, že již samotné dílo obohacují o autenticitu a zároveň mu dodávají punc důležitosti. V tomto případě Tritius řeší podpole autor úvodu, interpret, exegeta, závěru apod. Problémem je ve výběru nabídka „spolupracovník“ ale již ne „spoluautor“ i když u několika tisků je spoluautorství neoddiskutovatelné. V rámci spoluautorství to pravda může být i grafik, mědirytec apod., pokud je uveden. Tak samozřejmě v počinu Montanově mluvíme o spolupracovnících, které v T. I. sám pečlivě uvádí včetně popisu míry jejich činnosti na přípravě tisku. Problematickým zůstává T. V., tj.: Nový zákon – ‫ ܕܐܬܣܐ ܗܕܬܖܐ‬a poslední dva svazky Apparatus. V pátém svazku totiž najdeme slovním syrských idiomů s překlady do latiny, dále geografický slovník vztažen k syrské oblasti, dále errata syrského col., slovník parafrází hebrejských a to z Targumu, řecké variace v textu, a další různé opravy a variace pro text prvních 5 svazků. První svazek Apparatus se začíná gramatikou syrského jazyka, kterého autorem je Andreas Masius, dále hebrejsko - latinský slovník, kterého autorem je Guido Fabricio Boderiano, gramatika a thesaurus hebrejského jazyka, jehož autorem je Pagnino Lucensi a nakonec celý Starý zákon v hebrejském a latinském jazyce. Podobně poslední svazek celého díla, tj.: druhý svazek Apparatus obsahuje řecko - latinské vydání Bible. Ukázky mistrovství tiskařů viz níže.

56

Klasické vydání Tho Old Testament (and New) in Syriac Peshitta version připravili Gottlieb, H. Hammershaimb, E. Leiden, Brill 1975 - ‫ܦܖܣܥܬܗܐ‬

15

16

17 Následuje gramatika a řecko – latinský slovník, kniha De Arcano sermone (lib. Ioseph), kniha Thubalcain (De mensuris sacris: překlad z hebrejského jazyka), dále Liber Ieremiae (De actione), kniha Phaleg (De gentium sedibus) se dvěma mapami svatých míst a kniha Exemplar (De sacris fabriciis). Autorem knih i překladů je Benito Montano. Druhý svazek Aparátu je tedy vskutku autorským dílem Montanovým, avšak díl první má minimálně autory dva a ti by měli být v Tritiu jasně rozlišený obsahově i formálně. Určitě by se jednalo přirozeně o spolupracovníky (viz podpole autoritativní záhlaví II.)

Závěrečné zhodnocení

První zevrubná analýza vybraných problémů k odbornému zápisu tisku šestnáctého století v rámci základních údajů jasně ukazuje, že systém prozatím nemá ve svém portfoliu ostřejší vymezení jazykové, a to samozřejmě vzhledem k specifikám tisku sledovaného období, ale rovněž je na autorovi záznamu jakým způsobem aktualizuje autority, které se na tisku podíleli. S určitostí záznam vyžaduje od dokumentátora nejenom kardinální knihovnické znalosti (složky, kustody apod.) ale rovněž dobré odborné znalosti kontextuálního charakteru (tedy pozadí vzniku toho kterého díla a jeho specifik) a rovněž znalosti jazykové. V každém případě program Tritius obsahuje možnost neomezených poznámek, ve kterých je možné vylíčit mnohé z toho, co se do základního popisu MARC /MARC 21 jinak nedostane. Takto můžeme upozornit na vybrané specifika toho kterého tisku.