Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada Zuzana Macurová Otmar Conrad bezesporu patří k nejzajímavějším osobnostem, které se v čele rajhradského kláštera během jeho dlouhé existence vystřídaly. Ambiciózní prelát vedl klášter bezmála padesát let, měl tedy dostatek času uskutečnit celou řadu svých projektů a plánů, nebo se o ně alespoň pokusit. Rodák z Ivančic vstoupil do rajhradského kláštera roku 1746, tedy ve svých 17 letech.272 V roce 1755, nedlouho po magisterských zkouškách, začal v Rajhradě vyučovat teologii, o tři léta později převzal navíc výuku filozofie. V té době byl již také sekretářem stávajícího probošta Bonaventury Pitera a správcem klášterní knihovny. Roku 1763 ke všem svým povinnostem přidává rovněž vedení noviciátu. Není tedy divu, že když probošt Piter v květnu roku 1764 zemřel, byl na uvolněné místo zvolen právě Conrad. Otmar Conrad si po celou dobu, kdy stál v čele kláštera, potrpěl na nákladný život hodný vysoce postaveného církevního aristokrata, do nějž přirozeně náležely také umělecké a stavební aktivity. Jiří Kroupa jej poměrně výstižně charakterizoval jako jednoho z posledních velkých barokních prelátů Moravy, jehož „původ z vyšší společnosti jej předurčoval k velkým zámě-

K osobě Otmara Conrada viz. Kinter, M.: Vitae, s. 75. Pavelková, Jindra: Rajhradský knihovník, s. 134–142.

272

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 113

rům“.273 V historii kláštera samozřejmě nechyběli předchůdci, na něž mohl Otmar Conrad v tomto ohledu navázat. Především jím byl Antonín Pirmus, jenž stál v čele kláštera v letech 1709– 1744.

Obr. č. 12 – Weinkopf, Anton: grafický portrét Otmara Conrada. (MZA, fond G126, Sbírka rytin a obrazů, inv. č. 395.)

Tento

muž

do

Rajhradu

přizval

jednoho

z nejvýz-

namnějších barokních architektů působícího v našich zemích, Jana Blažeje Santiniho, podle jehož plánů dal přestavět klášterní kostel a započal s výstavbou konventu a prelatury. Na Pi-

Kroupa, Jiří: Rajhradský chrám v proboštské korespondenci 18. století. In: Opuscula Historiae Artium, F 50. Brno 2006, s. 75.

273

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 114

rmusovu stavební činnost následně navázal i jeho nástupce Matouš Stehlík (1744–1749). V době, kdy se Otmar Conrad chopil svého úřadu, však zdaleka nebyly všechny plánované stavební akce realizovány a nový probošt měl před sebou v tomto ohledu plno práce. Také počátky umělecké sbírky, kterou se podařilo Otmaru Conradovi významně rozšířit, můžeme klást do podstatně dřívější doby. Již na začátku 18. století žádá František Antonín Salava z Lípy rajhradského probošta Bennona Brancouzského (1692–1709) o možnost poslat svého domácího malíře do kláštera, aby zde udělal kopie několika obrazů z klášterní sbírky.274 Lze tedy předpokládat, že již tehdy byla v klášteře díla, které stálo za to kopírovat. Probošt Brancouzský patrně také získal do Rajhradu čtyři obrazy světců od předního středoevropského malíře druhé poloviny 17. století, Michaela Willmanna. Zapomínat bychom ale neměli ani na stavební realizace na rajhradských panstvích. Již na konci 17. století dal probošt Brancouzský postavit zámeček v Rebešovicích, v první polovině století následujícího byla upravena rezidence v Ostrovačicích a přestavěn dům na Petrově. I v tomto případě měl Otmar Conrad bezpochyby na co navazovat. Samotné stavební a umělecké aktivity však podstatně vyčerpávaly klášterní pokladnu,275 o čemž se mohl Otmar Conrad

MZA, E6, kart. 67, inv. č. 1257, sig. Cb 7, f. 36. Dopis Františka Salavy z Lípy byl odeslán z Brna 30. 5. 1706. 275 Úspěšná realizace smělých stavebních plánů z velké části závisela na organizačních a ekonomických schopnostech představených jednotlivých klášterů. Neúspěch v této oblasti, a s ním často spojené zadlužení konventu, pak mnohdy vedl ke vzpourám mnichů a nejednou až k sesazení preláta, o 274

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 115

přesvědčit především ve druhé polovině 60. let, kdy katastrofální stav klášterních budov a nedostatek financí na jejich opravu ohrožoval samotnou existenci kláštera. Prvním úkolem, který na Otmara Conrada jakožto nově nastupujícího probošta čekal, byla především oprava klášterního kostela a konventu. Klášterní kostel sv. Petra a Pavla se s konstrukčními problémy potýkal již od počátku výstavby ve dvacátých letech 18. století. Stavba na nestálém bažinatém terénu si vybrala svou daň již v roce 1745, kdy musela být kvůli statické poruše zmenšena chórová okna. Situaci však zhoršilo zemětřesení z 28. června 1763, po kterém hrozilo zřícení části kostela.276 Druhým významným prostorem kláštera, na němž se zemětřesení silně podepsalo, byla konventní knihovna. Hned v několika dopisech zaslaných břevnovskému opatovi v 60. letech zdůrazňuje probošt Conrad skutečně katastrofální stav obou míst.277 Oprava obou prostor však v dané chvíli překračovala finanční možnosti kláštera. Probošt Conrad byl dokonce nucen žádat o výpomoc jinde. S prosbou se obrátil jak na vídeňský dvůr, tak i na představené moravských a českých klášterů.278 Navíc samotné konstrukční řešení stavby na nestálém čemž se mohl přesvědčit například probošt augustiniánů kanovníků ze St. Pölten, který byl roku 1722 po opakovaných stížnostech členů konventu ze své funkce sesazen. Viz Feuchtmüller, Rupert: St. Florian und die Bildwelt der österreichischen Barockstifte. In: Feuchtmüller, Rupert – Kovács, Elisabeth (edd.): Welt des Barock. Linz 1986, s. 24–25. 276 MZA, E6, kart. 293, inv. č. 2522, sig. Fb 15, Gerard Lefebvre: Anály rajhradského kláštera. II. část do r. 1803, s. 591. 277 NA, fond Benediktini – klášter Břevnov, kart. 129. 278 Požadovanou pomoc nakonec přislíbily jen dva české benediktinské kláštery: Kladruby poskytly 3 000 zlatých a opat od sv. Jana 2000 zlatých. – MZA, E6, kart. 106, inv. č. 1631, sig. Db1, Poznámky probošta Conrada, co bylo vykonáno k dobru kláštera za léta 1764–1784, f. 11.

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 116

podloží představovalo nelehký úkol. Návrhy na přestavbu a zpevnění závěru rajhradského kostela nakonec vytvořil dvorský inženýr

a

architekt

Franz

de

Paula

von

Hillebrandt.279

K přestavbě poškozených částí bylo přistoupeno až koncem 60. let. V té době měl již klášter shromážděn dostatečný finanční obnos, který zahájení rekonstrukce umožňoval.280 Výmalba nové kopule a závěru apsidy byla zadána Josefu Winterhalderovi ml. Znojemský malíř provedl v roce 1776 na klenbě presbytáře fresku s výjevem Proměnění Páně na hoře Tábor. Stejný umělec pak v následujících letech vytvořil rovněž plátna pro oltáře Svaté rodiny a Všech svatých.281 O sochařské úpravy interiéru klášterního kostela se v této době postaral brněnský Ondřej Schweigl. Jedna z kartuší v nově vystaveném presbytáři nese nápis odkazující na tři významné muže, kteří se o rajhradský klášterní kostel zasloužili: „Brzetislaus fundavit Antonius aedificavit Othmarus disrupta consolidavit“. Vedle knížete Břetislava, zakladatele kláštera, Antonína Pirmuse, stavebníka klášterního

279

Viz Kroupa, J: Rajhradský chrám, s. 72–73. V tomto směru pomohla klášteru především dvě dědictví. Tribunální sekretář Hackl odkázal klášteru 8 000 zlatých, Herula Elisabetha von Schwalbenfeld, paní z Laštoviček, která „byla benediktinskému řádu nakloněna“ dokonce 20 000 zlatých. – MZA, E6, kart. 106, inv. č. 1632, sig. Db 2, f. 11. 281 K Winterhalderově práci pro rajhradský klášter viz Valeš, Tomáš: Josef Winterhalder d. J. (1743–1807), Maulbertschs bester Schüler in Fresko. In: Slavíček, Lubomír (ed.): Josef Winterhalder d. J. (1743 Vöhrenbach – 1807 Znojmo). Maulbertschs bester Schüler. Langenargen – Brno 2009, s.61–77. Týž: Josef Winterhalder d. J. (1743–1807), „Meine gedanken haben in dero Schätzbahren Zeilen einen gwichtigen Resonnanz erhalten...“. Josef Winterhalder d. J. und seine Korrespondenz In: Slavíček, L.: Josef Winterhalder d. J., s. 236–243. 280

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 117

kostela sv. Petra a Pavla, je zvěčněno rovněž jméno probošta Conrada, jakožto muže, jenž dal chrám zpevnit a opravit. Jak sám Otmar Conrad v jednom ze svých spisů píše, náklady na opravu klášterního kostela nakonec dosáhly pětadvaceti tisíc zlatých.282

Obr. č. 13 – Winterhalder, Josef ml.: Proměnění Páně, 1776, Rajhrad – klášterní kostel sv. Petra a Pavla.

V první polovině 70. let proběhly v rámci klášterního komplexu také další stavební aktivity. Především byla nákladem sedmi tisíc zlatých opravena knihovna, přistoupilo se k dostavbě hospodářského předdvoří a rovněž byly upraveny

MZA, E6, kart. 106, inv. č. 1631, sig. Db1, f. 2. – Z toho Josef Winterhalder obdržel za výmalbu presbytáře 900 zlatých, za oltářní plátna 400 zlatých. Ondřeji Schweiglovi bylo za sochařské práce vyplaceno celkem 430 zlatých.

282

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 118

pokoje prelatury i konventu. V rámci prelatury navíc probošt zřídil domácí kapli a menší knihovnu.283

Obr. č. 14 – Domácí kaple v rezidenci v Ostrovačicích (Foto Z. Macurová, 2010)

Kromě klášterních rajhradských staveb kladl Otmar Conrad samozřejmě velký důraz i na vybudování patřičného zázemí na statcích, které klášteru náležely. Vedle hospodářských budov potřebných pro samotné fungování kláštera se úprav do283

Tamtéž.

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 119

čkaly rovněž venkovské rezidence: zámeček v Rebešovicích, rezidence v Ostrovačicích a brněnský městský dům na Petrově. Zcela nově pak dal probošt Conrad vybudovat zámeček v Lesním Hlubokém, vedle něhož nechal postavit kapli zasvěcenou sv. Anně. Pozadu nezůstaly ani kostely zpravované klášterem. Již krátce po svém zvolení do úřadu začal probošt s přestavbou rajhradského farního kostela, následovaly úpravy kostelů v Domašově a Ostrovačicích, kaple sv. Karla Boromejského v Opatovicích. Na stavbě a výzdobě těchto objektů se uplatnili především místní brněnští tvůrci: sochaři Jan Adam Nesmann a Ondřej Schweigl, malíř Ignác Raab, ze stavebních mistrů pak můžeme jmenovat Františka Brunna či Matyáše Jednušku.

Obr. č. 15 – Brunn, František: plán kaple sv. Karla Boromejského v Opatovicích, 1771. (MZA, E6, inv. č. 4407, sig. Pf 1.)

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 120

Proboštu Conradovi se v 70. a 80. letech navíc naskytly dvě

možnosti,

jak

vhodně

dovybavit

interiéry

kláštera

a venkovských rezidencí, a co víc, bez velkých finančních nákladů. První příležitost přišla spolu se zrušením jezuitského řádu roku 1773. Možnosti získat různé předměty z moravských řádových

domů

probošt

bezpochyby

využil,

vždyť

jen

z brněnského domu odkoupil na dvě stě obrazů za celkovou částku 120 zlatých.284 Řada těchto děl sice svými náměty nevyhovovala potřebám benediktinského kláštera, ale i s tímto nedostatkem si Otmar Conrad dokázal zdárně poradit: jednotliví jezuitští světci byli přemalováni do podob benediktinů a obrazy dalších významných představitelů tovaryšstva Ježíšova byly přeměněny na portrétní galerii proboštů rajhradského kláštera. O přemalbu pláten se postaral Conradův komorník, který podle slov svého zaměstnavatele „nebyl neznalým malby“.285 Zvolený malíř sice nebyl žádným velkým mistrem, jak nám dokládají dochované obrazy z obou cyklů, ale na daný úkol podle probošta patrně jeho umění dostačovalo. Navíc šlo bezpochyby o finančně nenáročné řešení, což při výběru tvůrce, kterému měla být přemalba zadána, jistě hrálo nemalou roli. Nově vytvořené obrazy benediktinských světců, kteří se věnují vzdělávací, misijní či třeba kazatelské činnosti, pak našly své místo na chodbách konventu, kde dennodenně procházejícím bratřím sloužily jako exempla ctností a vzory zbožného 284 MZA, E6, kart. 290, inv. č. 2512, sig. Fb 9, Anály probošta Otmara Conrada s vlastnoručním životopisem, f. 32. 285 Tamtéž.

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 121

života. Podobizny proboštů (v době Otmara Conrada jich bylo celkem osmašedesát) byly umístěny na chodbu prelatury. Právě v těchto prostorách je mohli nejlépe obdivovat návštěvníci kláštera. Portréty představených je informovaly o dlouhé historii, majetkových ziscích, obdržených privilegiích a významných činech spojených s klášterem.286 Další předměty (liturgické předměty, knihy, sbírky obrazů, nábytek, koberce apod.) pak byly nakoupeny v aukcích majetku zrušených klášterů v 80. letech 18. století. Podle proboštova soupisu výdajů se celková částka za jím pořízené vybavení prelatury pohybovala kolem 3 000 zlatých. Přičemž obrazy a hodiny stály dohromady 1 600 zlatých.287 Právě prelatura byla vedle kostela návštěvnicky nejexponovanějším prostorem kláštera, Obydlí preláta, které se z praktických důvodů nacházelo mimo konvent, mimo klauzuru, bylo v případě Rajhradu postaveno před polovinou 18. století.

Kromě již zmiňované

obytné funkce sloužila prelatura k přijímání návštěv, pořádání hostin a banketů a rovněž k ubytování hostí z řad církevní i světské aristokracie, jak nám dokládají dochované deníky členů rajhradského kláštera.288 Sály prelatury, stejně jako soukromé pokoje preláta, náležely v klášterech do jakýchsi ná-

K funkcím portrétních galerií v církevním prostředí viz například Pavlíčková, Radmila: Portrétní galerie olomouckých biskupů. In: Elbel, Martin – Jakubec, Ondřej (edd.): Olomoucké baroko. Proměny ambicí jednoho města. 1, Úvodní svazek. Olomouc 2010, s. 262–268. – Táž: Sídla olomouckých biskupů. Mecenáš a stavebník Karel z Lichtensteinu– Castelkorna, 1664–1695. Olomouc 2001. 287 MZA, E6, kart. 106, inv. č. 1631, sig. Db 1, f. 21. 288 MZA, E6, kart. 285, inv. č. 2451, sig. Fa 5 a inv. č. 2452, sig. Fa 5bis, fragmenty deníkových záznamů z 2. poloviny 18. st. 286

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 122

vštěvních okruhů, kterými byli provázeni významní hosté.289 O to větší jim byla při zařizování věnována pozornost. Sám Otmar Conrad v jednom ze svých spisů upozorňuje čtenáře, že se mu v těchto letech podařilo nově vybavit hostinské i prelátské pokoje, do nichž pořídil „noblesní zařízení, vzácné obrazy, zrcadla, hodiny, stoly a křesla“.290 Pokoje prelatury se tak svým vybavením vlastně příliš nelišily od šlechtických aristokratických sídel. Církevní náměty sice tvořily značnou část výzdoby, vedle nich se však uplatnily rovněž žánrové scény, krajinomalba, zátiší či třeba mytologie. „Vzácné obrazy“, o kterých Otmar Conrad ve zmíněném spise s hrdostí píše, však musíme brát s rezervou. V dobových inventářích prelatury není těmto obrazům věnována příliš velká pozornost. Většina z nich vznikla v průběhu 18. století, z velké části se jedná o práce moravských malířů, případně tvůrců z širšího středoevropského okruhu. Tato díla, jejichž kvalita je z velké části průměrná, sloužila především jako dekorace místností, čemuž odpovídalo i jejich mnohdy velmi nízké finanční ohodnocení.291

Viz např. Suchánek, Pavel: K větší cti a slávě: umění a mecenát opatů kláštera Hradisko v 18. století. Brno 2007. s. 76; Macurová, Zuzana: Umělecké aktivity Matouše Pertschera, opata svatotomášského kláštera v Brně. BMD 25. Brno 2012. s. 170. 290 MZA, E6, kart. 106, inv. č. 1632, sig. Db 2, Conradův přehled, co bylo vykonáno v hospodářských a církevních záležitostech rajhradského kláštera za léta 1764–1810, f. 12v. 291 V inventáři z roku 1777, který byl opatřen i odhadní cenou uvedených předmětů, se hned několikrát setkáváme s tím, že hodnota obrazů v místnostech (př. Imagines sutis pulchrae 12; Imagines Picta majores 8, minores 7 ve dvou menších místnostech) je označena jako nulová. – MZA, E6, kart. 459, inv. č. 3875, sig. Jb 2, Inventář mobiliáře prelatury, rok 1777. 289

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 123

Ani v době, kdy se Otmaru Conradovi naskýtaly výhodné nákupy ze zrušených klášterů, nerezignoval na vlastní objednavatelskou aktivitu, a to jak u místních moravských tvůrců (díla určená pro přestavované kostely a kaple), tak i u umělců působících v hlavním městě monarchie. K zajišťování nákupů a objednávek uměleckých děl ve Vídni využíval především služeb ve městě působících agentů. Mimo jiné si ve Vídni prostřednictvím agenta Josefa Marka objednal na počátku 70. let portréty panovníka Josefa II. a jeho matky Marie Terezie a rovněž několik svých podobizen. V dopise ze dne 28. února 1770 Josef Marek proboštovi píše o malíři jménem Friderich, jenž pro klášter tvoří portréty panovníků a dvě proboštovy podobizny.292 V listu odeslaném z Vídně 9. června téhož roku je zmiňován ještě malíř Zumpe, který rovněž dostal za úkol vytvořit proboštův portrét.293 Druhý ze zmiňovaných malířů by se snad dal ztotožnit s Franzem Zumpem, jenž působil ve Vídni jako portrétista (roku 1777 obdržel zaplaceno za portréty arcivévodkyně Kristiny a její sestry Josefy) a roku 1768 je uváděn jako člen tamní Akademie výtvarných umění.294 V dopisech zmiňovaní tvůrci však nepatřili k předním umělcům a dnes o nich máme jen velmi kusé informace. Stejně tak je obtížné přiřadit k nim konkrétní dochované obrazy z klášterních sbírek.

MZA, E6, kart. 98, inv. č. 1587, sig. Da 3, Josef Marek, právní zástupce (agent) ve Vídni proboštu Conradovi, f. 62r. 293 Tamtéž, f. 66–66r. 294 Viz Vollmer, Hans (ed.): Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. 36. Leipzig 1947, s. 597; Wagner, Walter: Die Geschichte der Akademie der Bildenden Künste in Wien. Wien 1967, s. 422. 292

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 124

S některými umělci však patrně jednal Otmar Conrad osobně, byl jím například Anton Weinkopf, který pro probošta vytvořil jeho grafický portrét.295 Z korespondence mezi Weinkopfem a Conradem je rovněž patrné, že tento umělec, mimo jiné též tajemník a historiograf vídeňské akademie výtvarných umění, pro rajhradského probošta nejen sám tvořil, ale rovněž umělecká díla ve Vídni obstarával.296 Podle dochované korespondence však můžeme soudit, že probošt Conrad nebyl tím, kdo s umělci ohledně objednaných děl komunikoval. Na rozdíl například od svého významného předchůdce Antonína Pirmuse. Dopisy, které tvůrci jako Jan Blažej Santini, Jan Jiří Etgens, František Benedikt Klíčník a jiní ve 20. a 30. letech do Rajhradu posílali, byly adresovány přímo proboštu Pirmusovi. Naopak za Otmara Conrada hrál důležitou roli v uměleckých objednávkách knihovník, provisor a později převor konventu, Alexius Habrich.297 V 60. a 70. letech jsou téměř všechny dochované dopisy umělců, jež pro Rajhrad pracovali, určeny Habrichovi. S převorem domlouval malíř Josef Winterhalder ml. v únoru 1776 potřebné úpravy před zahájením samotné práce na výmalbě klenby presbytáře. Na Habricha se rovněž obraceli sochaři Ondřej Schweigl, Franz Künfl, zlatník Franz Richtr a jiní tvůrci v záležitostech týkajíMZA, E6, kart. 101, inv. č. 1614, sig. Da 24, f. 77. V MZA ve fondu E6, Benediktini Rajhrad je dochováno několik dopisů z let 1766–1778, které Weinkopf zaslal Otmaru Conradovi. Anton Weinkopf (1724–1808) je rovněž autorem spisu Beschreibung der kaiserlichköniglichen Akademie der bildenden Künste, Wien 1783. Pro rajhradské benediktiny pracoval již před nastoupení Otmara Conrada do proboštského úřadu. Weinkopf je autorem mědirytin doplňujících dílo Conradova předchůdce, Bonaventury Pitera, Thesaurus. 297 K postavě Alexie Habricha např. Pavelková, J.: Alexius Habrich, s. 86–96. 295

296

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 125

cích se jejich prací v rajhradském klášteře a na jeho statcích.298 Zatímco probošt byl hlavním mužem, který rozhodoval o zadání zakázky, samotnou realizaci, a to včetně uzavírání smluv, jak nám aspoň dokládají dochované prameny, řídil a kontroloval právě Habrich. Přesto však víme, že stavební a umělecké realizace rozhodně nebyly pro probošta marginální záležitostí, právě naopak. Ve spise, který sepsal Otmar Conrad „… allen meinen Nachfolgern auf ewige Zeit“, popisuje rajhradský klášter, jeho panství a hospodářské zázemí.299 Celý spis je však zároveň pojat jako výčet toho, co probošt vykonal během své funkce pro dobro svého kláštera. Z velké části se tak dokument týká především proboštova působení na poli stavebním a uměleckém. Popisuje, které kostely, obytné i hospodářské budovy dal postavit a přebudovat, čím vybavil místnosti rajhradského kláštera, ostrovačické rezidence, zámečků v Rebešovicích a Lesním Hlubokém. Prezentuje se zde především jako stavebník a objednavatel. Jako člověk, který se v tomto ohledu skutečně zasloužil o blaho kláštera. Probošt Conrad dbal rovněž na to, aby umělecké a stavební aktivity byly zaznamenány i vizuálně, o čemž svědčí například již zmiňovaný nápis v kartuši presbytáře klášterního kostela. Rovněž na svém portrétu ze série rajhradských se dal Conrad zobrazit především jako stavebníka. Probošt Conrad se dal, ve shodě s dobovými konvencemi, zpodobnit se svými pří-

298 299

Habrichova korespondence uložena v MZA, E6, kartony 87 a 88. MZA, E6, kart. 106, inv. č. 1632, sig. Db 2.

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 126

nosy klášteru. Plán stavby, který se nachází na stolku vedle probošta, je jedním z nejběžnějších způsobů, jak sdělit, že je portrétovaný objednavatelem nějaké stavby, v tomto případě farního kostela v Rajhradě.300 Pod plánem kostela je ještě umístěna

mapka,

která

odkazuje

na

úpravu

terénu

v bezprostředním okolí kláštera, na níž se také probošt podílel. V pravém horním rohu se navíc naskýtá pohled na nově zbudovanou hospodářskou budovu rajhradského kláštera. Na obraze nechybí ani odkaz na fakt, že probošt Conrad byl iniciátorem celého portrétního cyklu. Za prelátovo levé rameno malíř poněkud neuměle umístil čtyři obrazy rajhradských proboštů, jež mají na tuto Conradovu zásluhu upozorňovat. Jako objednavatel celé série je zmiňován i v nápise nacházejícím se na bílém poli v dolní části obrazu: „…Seriem Praedecessor suor pictis specieb. adumbrari…“. Kromě portrétního cyklu jsou dále v textu jmenovitě připomínány především jeho stavební aktivity, ať již se jednalo o církevní stavby, nebo obytné a hospodářské budovy. V jednání posledního rajhradského probošta Otmara Conrada je téměř vždy vidět snaha po reprezentaci rajhradského kláštera a sebeprezentaci vlastní osoby. Právě tyto jeho snahy mu však byly mnohdy vytýkány. Ve vizitační zprávě, kterou zaslal břevnovsko–broumovský opat Štěpán Rautenstrauch do Vídně 13. června 1776, je proboštovi mimo jiné vyčítán nákladný způsob života, zbytečné vydávání financí na stavby, kte300 K portrétům prelátů-stavebníků srov. Polleroß, Friedrich B.: Porträts barocker Bauprälaten in Österreich. In: Kunsthistoriker: Mitteilung des Österreichschen Kunsthistorikerverbande, IV. Nr. 3–4, 1987, s. 61–64.

Umělecké a stavební aktivity probošta Otmara Conrada

| 127

ré rozhodně nelze označit za nutné, nákupy luxusních koní, příliš vysoký počet sloužících a rovněž nepatřičné užívání opatské titulatury.301 Také v pozdějších historických prácích nejen rajhradských benediktinů se můžeme setkat s výtkami ke Conradově působení v čele kláštera. Probošt Otmar je popisován jako člověk, který nebyl úplně ideálním duchovním vůdcem svých spolubratrů (zejména proto, že byl poněkud odtržený od života v konventu, od jeho potřeb a problémů) a často se s nimi dostával do konfliktu. Vždy byl ale vyzdvihován jeho přínos jakožto stavebníka a muže, jenž se zasloužil o zvelebení klášterních staveb.

301

Dudik, Beda: Geschichte, s. 422.